Podrobnou archivní rešerší v análech svého cancáku podařilo se mi k daguerrotypiím objeveným Zdeňkem Lukešem v proutěném prádelním koši na půdě domku č.p. 1201 v Krábčické ulici v Bezděkově nalézt datované zápisky. Z nich dá se poměrně přesně zrekonstruovat deset dnů, které mají pro historiii roudnického horolezectví klíčový význam. Události těchto dnů nezadržitelně nasměrovaly osudy jejich protagonistů k založení HORCE. Je to doslova deset dnů, které otřásly světem. 

7. července 1982

S rozbřeskem jedu kozinou do Lovosic, tam už čekají Jindra a Pavel Korčák. Jedeme do Zahrádek a jdeme do Roklice. Konečně mi začínají prázdniny, včera jsem udělal zkoušku z geodézie a hned se líp dejchá. Přišli jsme ke srubu a kluci nikde, tak jsme šli ke kurníku a zase prázdno. Postavili jsme u vodárny rudocha (stan, pozn. autora) a šli lézt. Naučili jsme Pavla slaňovat a pak vylezli JV stěnu a Vzpomínku na Karla Blažka na Trojnožku. Potom přišli kluci, kteří mezitím stavěli srub a lezli jsme kombajnem SZ hranu na Libereckou věž. Lezl i Pavel a vylez! A taky ňákej König s jednou nohou. Takže jsme tady: Já, Jindra, Drahuš, Pif, Karel, brácha, Pavel a Zdeněk Kokeš (Lukeš, pozn. autora). Večer se jdeme koupat do Holan.

Karel se Zdeňkem u kruhu Staré cesty na Zlého bratra, ten klučina bude asi někdo z klanu Königů.

Doklad, že na Zlého bratra lze vylézt i s jednou nohou dřevěnou. Na Libereckou si strejda König vyhrnul nohavici a protézu položil na pařez.

 8. července 1982

Ráno dlouho chrníme. Potom jdeme stavět srub. Stále se bojíme, že na nás přijde Jára Machatej. Odpoledne v půl čtvrtý se jdeme najíst, Jindra byla v Holanech a přinesla pivo. Siesta v kurníku, podřimujeme, hecujem se, lenošíme. Ve čtvrt na osum se začali Karel se Zdenkem hecovat do údolky na Zlýho bráchu. Tak jsme na to šli. Karel vylezl k prvnímu a hned druhému kruhu. K němu dolezl Zdeněk a odjistil ho v traverzu ke 3. kruhu. Tam se Karel posadil a mně dobral Zdeněk. Toho jsme drželi v tahu lana oba, takže pohodlně přelezl traverz i Karla a zasedl u 4. kruhu. Dokud jsem měl Karla za rohem, dalo se traverzovat s pomocí lana, poslední dva metry jsem ale vopral za všeobecného veselí a Karel mně musel vytáhnout ke kruhu. Zatímco jsem vodfrkával, Karel jištěný Zdeňkem dolezl přes 5. kruh na vrchol. Za šera dolezl Zdeněk, já za tmy. Bylo 22:03, cvrčci cvrkali a svítily hvězdy.

Zdeněk v první délce Černé stěny na Přední bloky. O vedení si s Karlem střihali...

... na Karla vyšlo převislé solivé peklo pod vrcholem, dneska se tomu materiálu výstižně říká strouhanka.

9. července 1982

Hned ráno vyrážíme s Jindrou a bráchou na Čap. Jdeme přes Sušici, Loubí a Heřmánky. Na křižovatce nad Dřevčicemi rostou třešně. Ňam! Je pravej letní plech, vzduch se nehne. Z Čapu je překrásný výhled od Berštejna po Bukovku. Cestou na Tisícák nalézáme na Kostelíku vpravo od cesty pod převisem kemp osady R7D. Je tu krásně zameteno chvojím, vyřezané totemy, lebky a kosti zvířat. Husí cestou jdeme přes Dřevčice do Roklice. Kluci dokončili  kostru srubu.

Loubská cesta na Roklickou stěnu. Před chvílí jsme vpravo od ní museli ze spáry sundavat Zdeňka, který si v praxi vyzkoušel že pravidlo "Ze spáry se nepadá" má i druhou větu "Co spára chytne, to nepustí". Prubnul klasickou spáru po Němcích jen tak bez lana, však pod nástupem je měkkounkej píseček. Leč vyjely mu nohy a žába se ve spáře utáhla jak smyčka, co nejde vyndat. Chvíli jsme si dělali srandu, že ho tam necháme vyhnít, zavoláme hasiče nebo ať si ruku ukousne jako správnej starej vlk, ale brzo začalo jít do tuhýho. Ještě, že tam byl i Pif, základna pro násobné stavění.

10. července 1982

Když nás vyhnalo slunce z kurníku, jdeme se umejt do potoka pod Poustku. Dědek ze mlejna brblá, že je to jeho koupelna. Jdeme nahoru na hrádek a lezeme několik cest na Trpaslíka. Na vrcholu je krásně, tak se opalujeme. Dostali jsme hlad, tak se vracíme k vodárně. Pif s Drahunou už odjeli na Šumavu. Přicházejí kluci a jdeme se vykoupat do Holan. Odjíždí taky Pavel, musí ještě dokroutit v Seredi 82 dní. Jdeme ještě do hospody, vracíme se potmě bahnem kolem potoka. U vodárny sedí u ohně parta trampů a SPLaH (Sdružení přátel lesů a hor) z Mostu. Dlouho do noci hraje kytara.

Kurník nebo taky karavan stával v bezovém houští a kopřivách na hranici lesa na konci rokle za Zlým bratrem. Jeho poloha byla ideální, pouze v době sklizně byl přístupný po poli. Od vodárny byl kousek, palubková podlaha byla pohodlná, teploty v noci zde byly příjemnější než dole u potoka a hlavně, nikdo o něm nevěděl.

Zavedeným rituálem v kurníku bylo hned po příchodu vybalení přinesených poživatin a za sborového mlaskání jejich umisťování do společného kolchozu. Vařilo se na lihu a po zasmažení cibulky na špeku, chutnala vyhladovělým borcům libovolná kombinace dvou konzerv. Kurník pohodlně pojmul osm nájemníků.

Bujné kopřivy bylo nutno občas upravit mačetou. Kurník sem postavili myslivci, použili vůz, v němž se v akci "Ani zrno nazmar!" před zoráním vyvážely na pole slepice. Tato sovětská metoda se asi záhy neujala a kurník na špalkách sloužil dále jako krmelec pro bažanty. Vzhledem k výstavbě bažantnice v aleji mezi Zahrádkami a oborou Vřísek a postupné domestikaci uměle líhnutých bažantů nejlépe posloužil horolezcům.

11. července 1982

Opět se probouzíme do parného červencového poledne. Lezeme s Jindrou na Kostelníka za II a s Karlem a Zdeňkem Stříbrné mládí se dvěma kruhy. Odpoledne se jdeme koupat do Holan. Dnes jela domů Jindra. Dnes večer je finále mistrovství světa ve fotbale, hledáme kde mají televizi. Došli jsme až do Zahrádek na hráz rybníka, odkud nás dost hnusně vyhodili. Jedeme autobusem přes Jestřebí do Podolce a vracíme se pěšky do Roklice. V setmělých Pavlovicích usedáme na ohradní zeď, trháme ze stromů třešně a otevřeným oknem chalupy lovíme zvuk z fotbalového přenosu. Itálie porazila Němce 3:1, Tardelli a je to v pr...

Urovnání plochy pod převisem a položení základního kamene srubu. Čerstvě nabytými vědomostmi při studiu architektury přispěla i Hanka Fidrantová.

Ze sociologického hlediska vzácný obrázek návratu od socialistické demokracie k prvobytně pospolnému řádu a zvířecím kořenům. Karel se Zdeňkem se dokážou seřezat do krve i po třiceti letech a neustále tak upevňovat své pobratimství. Kopčem a Veverčák proti nim byli diskotékové voňavky.

Nynější podoba srubu formovaná generacemi našich následovníků. Místo, kam se vracíme nabíjet baterky, místo, kam nedosáhne signál mobilních operátorů.

12. července 1982

Dnes se loučíme se Zdeňkem. Dopoledne proválíme v kurníku. Odpoledne jdeme na Kozlí Roh a autobusem jedeme do Holan doplnit zásoby. V obchodě toho mají žalostně málo. Dalším autobusem jedeme do Dřevčic, kde posedíme v hospodě. Navečer se couráme do Roklice, povečeříme a dlouze chrníme. Dostáváme zdejší údolí pod kůži. Blaho bezstarostných prázdnin.

Na třešních v zatáčkách mezi Kozlím Rohem a holanským hřbitovem. Pif, navenek hora klidu, rovnováhy a bezpečí, uvnitř dřímající vulkán, který občas pšoukne.

13. července 1982

Točíme bidlohodiny v kurníku. Odpoledne zavřeme kurník a jdeme do Zahrádek na vlak, pěšinou v polích dojdeme do třešňové áleje u nádraží a znovu zobeme a střílíme pecky na auta. Přes Lovosice jedeme domů do Teplic.

Zdeněk se soustřeďuje před výstupem. Tahle fotka je o něco mladší (1984), protože na sobě má kopii sedáku Troll Mark V, kterou mi ušil Vláďa Mergl z Kamenického Šenova, řečený Jezevec. Než emigroval, stihl jich nadělat stovky. Tenhle typ sedáku je praotcem všech dnešních moderních typů, nedám na něj dopustit, ale už ho nedopnu.

16. července 1982

Raní kozinou do Děčína vezu velikánskou krosnu, u Jindry na podlaze balíme na přechod Fagaraše. Odpoledne vyrážíme do Holan na Kapra. Cestou z nádraží zase přežíračka třešní, procházíme Holany, kde se schyluje k festiválku na dvoře kulturáku, jdeme se ubytovat do kurníku. V osum začíná festivalparáda, přehlídka nejúspěšnějších soutěžících kapel. Po konzertu se shledáváme s Karlem, Čejenem, Lenkou a Frantou.

Ještě jeden obrázek z té doby: Milan "VeSeLé PraSe" Husák dobírá u prvního kruhu SZ hrany na Libereckou věž Janu Doležalovou. Všimněte si Milanova navázání na půlku lana vůdcovským uzlem, to už dneska nikdo neumí.

                                ...

 Onehdy jsme strčili bágly do kurníku a šli do Holan na pivo. Vejdem do lokálu a hostinská se ptá: Neviděli ste Járu Machatýho? Neviděli. Byl horký letní večer, tak jsme se vydali koupat k rybníku Nohavice, zajezdit si na klouzačce z gumového dopravního pásu. Na cestě mezi poli nás dostihlo esenbácký auto, kdo neměl občanku, zalehl do pšenice. Nešel tudy Jára Machatej? Potřebujem ho do mariáše! Cestou potmě z hospody se proti nám po silnici motal opilec v gumákách a hulákal: Neznáte Járu Machatýho? Ráno nás v kurníku vyhmátl myslivec, chvíli jsme ho nechali láteřit a dupat po kouřící lihové kolíbce. Pak mu Pif povídá:  My to máme dovolený od Járy Machatýho. Tak to máte jediný štěstí. A odešel. Ten člověk nás začal zajímat. Jára Machatej se stal duchem Roklice u táborového ohně nahradil Járu Cimrmana, to on řezal kruhy, jím se strašili mastňáci, počkej uvidí tě Jára Machatej. Nenáviděl kruhy a všechno kulaté, proto nekroužkoval čápy, když hodil cihlu do vody, tak se dělaly obdélníky, nejzdil traktorem, ale pásákem, kupoval jen šišatý konzervy s rybičkama a landšmítem. 

Po letech jsme se obvolali, že je načase zase rozdělat oheň ve srubu. Sraz jsme měli jako obvykle v hospodě v Holanech. Probíhala tam nějaká myslivecká zábava a my se u stolu v koutečku začali trumfovat, kdo řekne větší hlod o Járovi Machatým. Slyšel nás honec, který se kolem nás prodíral na záchod a zvolal: Vy znáte Járu? Járo pocem, máš tady ňáký známý. Jak neměl Jára rád kruhy, tak rundy Becherovky se točily dokola. Jára Machatej se zhmotnil.

Zahrádecké listy 2/2008 z 9. dubna 2008 :

Opustili nás ... Jaroslav Machatý, hajný a oborník na Vřísku, 2.3.2008 ve věku nedožitých 62 let.

Legendy neumírají. 

17. července 1982

Dlouhej spánek a vaření v kurníku. Odpoledne jsou v Holanech recitály známých skupin, o kterých píšou v Mladým světě a živý přenos Mikrofóra. V žoviálním rozhovoru se to začíná hemžit výrazy jako "zájmová umělecká činnost ... díky svazákům z národního podniku Crystalexu Nový Bor ...", odpoledne ztrácí šťávu. Jdeme na třešně do aleje směrem k Jiljovu. Blížíme se k tajuplnému oplocení obory Vřísek. Objevujeme ale mohutnou pískovcovou hradbu na druhé straně cesty a v ní vestavěné budovy. Nedalo nám, museli jsme vyzkoušet své lezecké umění. Střepy zabetonované v římse zdi ještě více povzbudily náš zájem. To co jsme uviděli, nám vzalo dech. My se lopotíme ve skalách se srubem ze soušek a tady za zdí do rybníka vystrčená hacienda státního rybářství, na terase nad vodou na lehátku papaláš s doutníkem, pruty opřený o zábradlí, šofér leští šestsettřináctku. Florida hadr, samozřejmě nás vyhodili. Náladu nám zvedla nová vycházející bomba Hop Trop, která zcela zvedla Holany ze židlí.

Život ve srubu měl vždy i svoji spirituální stránku. Zde malůvka neznámého pračlověka vyjadřuje přání hojného lovu tura.

Nevím, co bylo důležitější, zda místo s magnetizmem podzemního jezera pitné vody nebo čas kdy jsme se z jinochů stávali muži. Okolí Roklice se stalo krajinou našeho mládí a vazby, které zde mezi námi vznikly, drží dosud.