Procitnutí

Z mlhavé údolí se dostáváme nad mraky a barometr nálady letí prudce vzhůru.

Groserbratchenkopf 2857 m.n.m.

Konečně taky vidím stěnu, kterou Čejen vybral. 900 m. převýšení a 28 lezeckých délek.

Moře z mraků.

Honza a ovečky

Celou dobu jsme funěli do kopce sami a jen co jsme mlhu prohlédli, vidíme, že je zde celkem živo.

Ovce, každá si dělá co chce...

Bééé, co tady dělátééé, béé...

Kráva

Bůůů, nebavte se s těma blbejma ovcema, bůůů....

Fábera

Ke skalám se to zdálo kousek. Čím jsme blíže, je to najednou dlouhé a stěna vyšší. Vrchol od spodu nevidíme.

Začínáme.

Konečně jsme obuli lezačky. Je po deváté hodině! a to je celkem pozdě. První délky jsou za 5 UIAA.

Vzdušný traverz.

V páté lanové délce na nás čekalo krásné místo. Vzdušný, trochu odvážný a sedmičkový traverz. FF (Fajn flek).

Čejen

Lehké úseky se střídají s těžšímy. A naopak.

Závěrečný pilíř.

Zde byla únava již sakra znát.

Na štandu.

Pořádek na štandu je důležitý k bezpečnému a rychlému průstupu stěnou.

150ti metrový pilíř.

A zase sedmičkové lezení. Tentokrát po 11 hodinách lezení. Tři délky pod vrcholem.

Indiáni v Alpách.

Dokonáno, dobojováno. Vrchol.

Vrchol.

Vrcholová spokojenost

Zpět v base campu.

Jsou dvě hodiny ráno. Jsme zpět u výchozího bodu po čtyřech hodinách sestupu z vrcholu.

Indiánský náčelník.

Docela jsme si šáhli. Od startu po návrat jsme v zápřahu plných 20 hodin!

Trasa výstupu.

Tudy jsme prostoupili 900 m. vysokou stěnu. 28 lanových délek. A stálo to za to!!!