Musím použít známou filmovou hlášku, že způsobtohoto léta zdá se mi poněkud nešťastný. Sami jistě pozorujete, že venku stále chčije a chčije. Snad jen s výjimkou těchto posledních dní, kdy to vypadá, že i to léto nějaké bude. V týdnu před plánovaným a CHKO Labské pískovce povoleným termínem 26 – 27.6. bylo spíše aprílově než letně. Dva dny před akcí bylo jasné, že toto není možné uskutečnit, a tak jsem to přesunul o týden dál na datum 3 – 4.7. Ovšem vyhlídky nebyly stejně nejjasnější. Přesto jsem si řekl, že ohlášenou akci svolám a  děj se vůle Boží.

 Během pátečního podvečera se postupně u Hanky zaregistrovalo 13 různých týmů. Není to málo, ale s dvaceti dvojicemi jsem tak nějak počítal. Na druhou stranu je to počet tak akorát do Refugia a počet, který nemůže nikoho obtěžovat. Nejvzdálenější dvojice dorazila z Loko Brno Ondra a Dáša. Ti zde v Tisé byli dokonce prvně. Mezi nové tváře patřil i silný mix tým z H.O. Humanita Barča s Radkem, ale hlavně také Pískomilové, a to doslova (viz www.piskomilove.cz) Iwo Wondráček s Františkem Čepelkou. Naopak mezi známými a nepřehlédnutelnými tvářemi kraloval  Gorbi s Kefou. A to hlavně v hospodě. Od tohoto týmu jsem schytal největší kritiku a mám se prý nad sebou zamyslet, zda chci i příště kurvit krásný závod tím, že se nebudou bodovat pivka… Náš klub Horce zde byl zastoupen pouze jednou kompletní dvojicí! Mlaďoši Landspéro s Rejfíkem nechybí skoro nikde. Hanka ochranářka byla více písařkou, i když nakonec i ona lezla. Já závodil s neratovickým Éťákem. Toť od nás vše. Není to málo a není to divné?

  V osm se vyrazilo do skal a pokud vím, nikdo to nerval přes noc. Naše dvojka lezla lehce přes půlnoc a stihla dvacet cest. Měli jsme nakročeno k celkově slušným 60 kouskům. To byl náš cíl. Počasí vypadalo dobře. Pokračujeme v hospodě na zahrádce. Tam je kupodivu docela živo. Hlavně od lezců. Ráno vypadá také slušně, jen neuvěřitelně bolí prolezené prsty. Cesty přibývají a ze soutěžících nikoho skoro nepotkáváme. V poledně proběhl malý deštík a zdálo se, že to půjde i dále. Nerozhodnost zda pokračovat či ne rozhodla ve 13 hod. regulérní průtrž mračen s bouřkou. Škoda a vlastně naštěstí. Spekulovat o lezitelnosti se nyní již nedalo, tak se závod ukončil k této hodině. Někdo dál honil poslední soukromé bodíky za pivka po hospodách, někdo odpočíval. Bylo jasné, že své vlastní rekordy dnes již  nikdo nepřekoná, a tak vše směřovalo k Jindřichovi. Sraz a vyhlášení je na 16 h. v Refíčku

 Vnitřní hospoda, ale i zahrádka byly plné. Nutno podotknout, že nejen soutěžícími. Asi jsme nikoho moc nerušili, páč nebylo poznat, kdo závodil, kdo jen tlachá, kdo chlastá, kdo je jen přítomen. Nálada i po zbytek večera byla opravdu příjemná. Zdálo se mi, že všichni zde jsou samí lezci. Kde že ty dávné sněhy jsou? Že? Kačáku. Že? Pod Císařem. 

 Přítomen byl i loňský vítěz Špek se svou Alenou. Musel jsem se zmínit, že k nastolenému  rekordu 112 cest se nikdo ani nepřiblížil, a že titul fantom závodu stále drží Špek s Bojsou a asi i dlouho budou.

 Sportovní hodnotu mají hlavně výkony prvních čtyř týmů. Ostatní ať prominou, ale musí ještě hodně papat polívčičku nebo si sáhnout do svědomí, co že těch 17 hodin dělali. Každopádně díky za účast každému. Ještě díky za pomoc s organizací a za úvodní slovo Hance, za páteční fyzickou přítomnost Pepikovi. Naopak omluvit se musím Rastovi, že mu tento nový termín nevyhovoval z pracovních důvodů. Ostatně přesunutí termínu nevyhovovalo více lidem.

 Největší poděkování patří Pavlíně s Jindřichem za azyl v jejich krásném Revíčku a všem sponzorům Hudy sport, Sir Joseph, Zámecké vinařství Roudnice, městu Roudnice, CK Adventura, Meva, Alpin LT, kteří dali ceny a mohli tak udělat malou radost každému účastníkovi.

 Ještě pro osvěžení příklad bodování. Vylezené VIIa = 7 bodů, VIIb = 8 bodů. Co písmenko, to bod. Takže nejtěžší vylezená cesta byla za IXb = 14 bodů. Vylezli ji oba lezci = 28 bodů. A deset nejhodnotnějších vylezených cest se násobí 2x. Zde si tedy borci připsali celkem 56 bodů.