Páteční večer na chalupě v Lovečkovicích začíná slezinou všech chatařů a osadníků. Tradičně na konci léta pořádají country a tramp večer. To je něco pro mě, ale trochu jsem s tím kalkuloval. Michal Tučný střídá Ryvolu, pak Wabi Daněk, Plíhal a všichni křepčí a veselí se. Kdyby nebyl neomezený přísun piv a slivovice, moje nervová soustava by to jen tak nevydržela. V jednom okamžiku to největší, ale postavou nejmenší člověk s obrovským sombrérem a šerifskou hvězdou utnul, vyžádal si až nábožné ticho. Všichni povstali, i já (myslel jsem, že někdo umřel) a vzdali jsme hold vztyčující se vlajce osady. K tomu hrála hudba a sborem se zpívalo Vzhůru vlajka letí....

Market mě viděla jak trpím a nabídla mi, že tu zítra být nemusím. Poděkoval jsem a řekl, že se tedy pojedu mrknout do Labáku...

Na desátou se plánovaně potkávám ve Žlebákově u přívozu se Špágrem. Vyrážíme na kola do Němec. Kolo je na naše nemocné nohy ideálním rehabilitačním nástrojem (Špágr si zlomil holenní kost na snoubiči v lednu). Je krásně a na německé straně se nestačíme vyhýbat nadšeným německým turistům. Je jich nějak moc a jen to potvrzuje, že na rozdíl od nás jsou opravdu couravý národ a nejen za hezkého počasí. Po pravém břehu dorážíme do Rathenu. Zde to je jako v nějakém top turistickém centru. Ulice, obchůdky, restaurace jsou plné lidí. Zalézáme též do jedné zahradní, na jedno, na dvě. Pivko v tom horku nemá chybu. Do Žlebu se vracíme po levém. Nejsme již tak svěží, tak na pivko v zahradních zastavujeme častěji, a tak se náš čas návratu prodlužuje. Mezitím na nás čeká Pepik ve Žlebu. Tam dorážíme se tříhodinovým zpožděním. (Pepiku, ještě jednou sorry!) V nohách 80 km. Špágra čeká ještě cesta do Března. Naštěstí já zůstávám. Chci zítra vyzkoušet, zda se vejdou mé oteklé nohy do lezaček.

Večer u Kosti je tradičně parádní. Nikde žádní zevlové, z 90% jen lezci. Takto si to pamatuji i kdysi v Ostrově. Kdeže ty loňské sněhy jsou.

Ve frontě na pivo na mě skáče Doudlebák! Ó, jaké to parádní a radostné setkání. Je tam s Renčou. O důvod navíc se těšit na zítřek. Každý na neděli plánuje lezení u Východního rohu. Na mě trochu daleko a do kopce, ale zase to pořádně rozhýbu.

Ráno jdu nahoru s Pájkou a Andrejem Chrastinou. Za chvíli doráží Jeník Pleticha, Kája Australan, Prcas a další ústečtí staří pardálové. Jsem spokojen. Je fakt, že toto je skoro má generace a určitě má krevní skupina. Na prvním dnes jistě nepolezu. Tahačů tu je víc než dost. Je tu dost i ostatních lezců. Dnes snad všichni šli sem. Bágly vybalujeme pod velikou  Barokní stěnou. Na výšku kolem 50 m. V levé části Pájka natahuje cestu Malá noční hudba VIIIa. Na prvním bych si na ni netroufal. První v patnácti po poctivém sedmičkovém lezení. Pokračuje to přes dalších 5 bh a třicet výškových metrů. Pravou nohu jsem do lezačky narval jen tak tak. Musel jsem botku hodně povolit a zavázat už nebylo skoro co. Tkaničky už jaksi schází... Cestu jsem vylezl bez odsedu, ale lezení na druhém je tak nějak o ničem. Nemá to vůbec ten náboj překonávání sebe sama, pocit vzrušení, pocit vítěztví, pocit uspokojení. I když spokojen jsem alespoň trochu byl. Zjistil jsem, že to celkem jde, nebo spíše že to půjde, a hlavně, že mě to tu BAVÍ. Lezl jsem ještě po Andrejovi Hrabě Zeppelina VIIIb. Další luxusní cesta z Pavoukovy a Litochlebovy dílny. Zde osmdesátka vychází tak akorát na sedm bh. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že v Labáku jsou cesty pro sraby. Cožpak více než pětimetrové odlezy jsou málo?...

Mám s sebou foťáček, a tak se více než lezením kochám pohledem přes hledáček. A fotit je co. Prcas a poté i Andrej si vylámali zuby na prvním čistém přelezu těžké nové cesty, která ani není v průvodci. Bohužel vám jméno neřeknu. Vede vlevo od Arábie hladkou stěnou ke kruhu. Zde prvovýstupci dělali v dnešní moderní době stavění a tím trochu zprasili směr. Nastupuje Pájka a po dvou pádech klíčové místo přelézá!! Prý je to trochu morfo cesta. Kratší lidi to budou mít těžké. Nad prvním je traverz vpravo do stěny (na fotce), Pájka si zde vyklepával a stál na něčem, co pro mnohé není ani zdaleka chytem. Následuje dlouhý krok z ničeho a skok do vodorovné římsičky pod kruhem. Zbývá dolézt asi 30 m. vzhůru přes 3 bh devítkovým terénem. Pájka má první čistý přelez a hodnotí to IXc - Xa. Krásná a ladná práce!

 Hned vedle drtí hranu i Doudlebák. Včera v hospodě muvil, že chce zkusit Arábii IXb. Celkem suše ji tam posílá OS! Takhle snadné to je. Vybere si a jde do toho. Co řešit? Během chvíle to je zde jeho pátá cesta. Tihle borci dnes u Východního rohu byla zkrátka jiná liga.

Jsem nabažen a unaven. Ta svině noha fest bolí a tak se kolem třetí hodiny loučím a jedu zpět na chalupu mezi osadníky. Za sobotu a neděli jsem toho pro své nohy udělal víc než za deset návštěv rehabilitačního centra, kde mi na nohy září červeným světlem a pouštějí magnetické vlny. Víra prý uzdravuje.  A já mám víru a chuť zase v lezení. Jen prosím už nechci být tak dlouho mimo hru....

Tak Savana Hafana.