V sobotu dopolko se mi nečekaně dostalo propustky od rodiny, a tak jsem narychlo sháněl někoho na lezení. Bohužel nikdo nemohl, takže jediná možná volba padla na Labáček. Tam určitě někoho potkám a k někomu se přidám. Vybral jsem si sektor zvaný Rýšoland. Je to okolí Tváře, Diktátora. Mrkněte do průvodce a uvidíte, jaké že tu jsou v okolí cesty. Desítkama se to tu jen hemží. A lidmi, kteří je lezou, ku podivu, také. Abych předeslal, nenašel jsem nikoho, kdo by u zadku neměl pytlík s mg.
   Ale předbíhám. Potkávám, krom jiných známých tváří, i Pájku s Prcasem. Paráda, mám s kým lézt. Vybírají novou cestu na Ďáblovu stěnu za VIIIc. Dnes to je jejich již pátá cesta a celkem v pohodě ji dávají OS. Prcas se vrací poněkud zadýchán a říká, že je to vypečená cestička. Pájka zas dodává, že vždy před dolezem měl již docela bobky. Kruhy v této kolmé stěně jsou dávány s velkými odlezy. Tak 7m. Prcas oponuje, že toto moc neřeší, že se vždy soustředí na ten m2 kolem sebe a ne na to, co je již pod ním. Dobrá rada. Navazuji se též na první a jdu se rozlézt v VIIIc. Celkem to funguje, ale stejně vždy před cvaknutím železné záchrany, myslím na to, kolik bych se asi teď proletěl. V jednu chvíli i 15m. Nejtěžší místo je pod vrškem nad 4K. Doplácat se k jediné lištičce na článek tří prstů pravé ruky, nakopat nohy, pomoci si levačkou přes oblinku a dále levačkou do jasné dírky na celý! článek prstu fakáče a stále dole pravačkou držet tu lištičku. Já tak dobrej jako kluci nejsem, tak že OS nedávám, naopak se ze mě na dobrou chvíli stává letec aviatik. Asi po čtyrech pádech jsem zmobilizoval poslední síly a za fakáč se zvedám do vertikální dírky na čtyry prsty. Cvakám kruh a dolézám pětimetrový rajbas ke slaňáku. Hmm, pěkně vypečená osma. Schodujeme se, že to je trochu podhodnocené, ale je to jedno. Já mám radost, že jsem to nevzdal a nakonec dal. Ale asi to odnesla šlacha zmiňovaného prstu. (dnes do klávesnice ťukám jako buzík, prst mi nějak nejde sevřít a trčí) Přesouváme se pod Černého Petra na Hop nebo trop za deset. Tady vím, že se jen povezu. Pájka je bourák. Dává celkem bez větších problémů RP. Prcas jednou padá, nechává se spustit a na druhý pokus též RP. Já jdu na druhým, tak se o cestě ani nerozepisuji. Vylezeno v AF s jedním odsednutím, ale nemít nad sebou lano, nedal bych to. Poslední cesta je krásná dlouhá převislá hrana na Tvář, První vráska IXc. Zde pro změnu padá Pájka a Prcas v pohodě RP. Všichni jsme z dnešního dne, já z odpoledne, nadšený. Pájka si libuje, jak to bylo super a Prcas jen kontruje, že takto to má vypadat den sportovního lezce. Lezlo se na maximum a bezpečně se padalo. Mě opět začíná pěkně bolet levé předloktí, ale tentokrát se neraduji, že jsem si pěkně namohl svaly. Vím, že to je horší. Asi tam bude zánět. Nechápu, jak to oni udrží bez zranění. Ale neva. Za to odpoledne to opět stálo.

Druhý díl jsem psát již nechtěl. Nechci tady po každém výletě do skal něco sepisovat, to zavání pěknou ješitností. Chtěl jsem se ještě vrátit k problému s mg. Jak jsem řekl, neviděl jsem nikoho bez té bílé síly. Ale! Neomlouvá nikoho, že leze opravdu těžké cesty. Je tu však věc, která tyto extrémní lezce odlišuje od těch debilů co máčujou prý v šestkách?( já lezu docela dlouho a opravdu si nevzpomenu, že bych někoho takového kdy viděl. třeba jsem neměl to štěstí nebo smůlu..) Jak Pájka, tak Prcas si vždy po vylezené cestě své použité chyty očistili zubním kartáčkem a vyfoukali! Opravdu vždy! Bavili jsme se o tom a oni moc dobře vědí, jaké to bohatství v těchto Labských pískovcích máme. A neodnést si po sobě odpadky? Tak toho jsem svědkem od lezců opravdu jen výjmečně! Bordel po sobě spíše zanechávají trempíci a kotlíci v podobě ohnišť kdekoliv pod skalou, kde si hodlají zapět své písně. Taky jsem neviděl utržený chyt z důsledku vlivu mg. Opocený a umaštěný chyt je pro lezce horší než ten zasviněný od mága.  Proč je tedy používání mg povoleno na šutru, třeba na Čimě. Tam máguje kde kdo a bílé fleky  jsou tam taky. Tam to ale asi nevadí a já nechápu proč. Daleko závažnější problém pro pískovcovou skálu, z pohledu trochu zkušeného lezce, je ono lezení na rybu nebo spouštění druholezce od kruhu či slaňáku. Každý jste jistě někde viděli odřenou skálu od lana. To je to, čím horolezci skalám škodí, ale toto se dá minimalizovat správným jištěním a nějakými zkušenostmi. Je pravda, že ne vždy to jde.

A proto volám: Jsem proti zákazu používání magnézia! Těch zákazů je kolem nás již dost a další se chystají. Stačí, že už se v některých městech nesmí na veřejnosti popíjet, bohužel ani z těch papírových pytlíků. Za chvíli je tu další zákaz a to zákaz kouření v restauracích. Též jsem proti tomu! A jsem celý život nekuřák a smrad z cigaret mi vadí, zvláště pak ráno, když si čichnu k hadrům.  Zákazy se na nás hrnou a svoboda bude jen na papíře.  Navrhuji uspořádat protestní pochod z Řípu před parlament ČR proti zákazům, a to všichni zcela nazí!

Tak savana a slunce do duše! Fábera.