Skalák 1. 5. – 3. 5. 2009, oddílová akce Horolezeckého oddílu Roudnice (HORCE)

Podle lednového rozpisu oddílových akcí na rok 2009 byla na začátek května všemi členy schválena oddílová akce lezení ve Skaláku, jak se zkráceně nazývá oblast Hruboskalska v Českém ráji. Jeden z důvodů byl, že Skalák znají výhradně starší pardálové a my mladší téměř vůbec.

Účast oddílové akce byla velmi vysoká, přijeli lezci z HO Český ráj, HO Jičín, dokonce z HO Zlín i pár lezců z Německa aj. Trochu slabší účast na oddílové akci měli členové HORCE, které se zúčastnili Jirka Háček Novák a já Jirka Krejza se sympatizanty oddílu Maruškou, Martou, Barborkou a pejskama Sally a Eny.

Přestože v jiných místech republiky pršelo, zde bylo počasí dobré a lezlo se již od pátku do neděle. My přijeli na oddílovou akci v sobotu s trochou obav, že jedeme pozdě, ale ukázalo se, že jsme jediní z oddílu. Už když jsme přijížděli překvapilo nás, kolik lezců a výletníků přijelo do Skaláku. Jirka diplomaticky se svým charismatem zapůsobil na recepční penziónku a domluvil ubytování ve vlastním spacáku na pokoji za 50 kaček. Takže jsme měli dva luxusní pokoje a sprchy na chodbě.

Jirka je starý mořský vlk a Skalák zná velmi dobře, provedl nás s Maruškou a Martou po Skaláku. Vysvětloval „Támhle je Kapelník, to bysme když tak zkusili zítra až se rozlezem, tohle je Taktovka a tam vzadu, jak vyčnívá, je Maják tam jsem lezl cestu …“ Jirka nás zavedl ke věži Brána, kde jsme na rozlezení dali krásnou pohodovou Schuckovou cestou za V. Kruh v ní nebyl žádnej, ale hodně obhozů a hodin. Naproti jsme vylezli spáru Chroustovu cestu VI. na Galeona, kde jsem se docela potrápil. Jirka u nástupu ukazoval asi o tři metry nad nás, kde před více jak 25 lety byl nástup. Eroze za ta léta odplavila téměř tři metry usazeného písku. Jirka zde lezl tehdy coby student vysoké školy, která ve Skaláku měla chatu. Hezká byla také Lengáčova stěna VII b na Bránu s trochu pro mne namáhavějším traverzem ke 2 kruhu.

V neděli jsme vylezli Údolní stěnu za V. na Podmokelskou věž. Cesta je asi jedna z nejdelších ve Skaláku, hvězdová tudíž hodně profláklá o osmy nebo devíti kruzích. Před náma v ní lezli dvě družstva a za náma hned taky. Já jsem nadlezl Jirku a on současně dobíral Báru. Pak já dobral Jirku a on současně jistil zase mne a Báru. Takto jsme asi třikrát nebo čtyřikrát štandovali. Lezli jsme to téměř tři hodiny. Naše fenky hlídaly ruksaky a občas zdvihly hlavu jestli jsme ještě ve stěně.

Když jsme dolezli na vrchol říkám, že chci mít v pozadí toho dědulu na vrcholu Kapelníka. Děda nás slyšel a hned si objednal fotku s kamarádem jak dolézá. Volali, že jsou po 25 letech na Kapelníkovi, ať vydržíme, že už tam kámoš bude. Přes údolíčko zavolal adresu e-mailu. Byli to lezci z HO Zlín a už odepsali, jak jsou nadšeni z vrcholových fotek na Kapelníkovi, které jsme jim pořídili. Když tak pózovali, nemohli jsme je odmítnout.

Jirka měl nějaké rodinné povinnosti, tak jsme šli na Kapelníka bez něj. Vypadalo to jako, že to bude sranda, ale nebyla. První kruh byl vysoko a dva obhozy mi spadly, třetí byl nejistej za malej kyz. Asi třikrát jsme štandovali. Když jsem na vrcholu dobral Barborku a dali si vrcholový polibek, odměnili nás potleskem výletníci, kteří nás pozorovali z nedaleké vyhlídky. Jelikož je to stará cesta z náhorky a hvězdová, je samozřejmě volezlá, ale určitě stojí za to si ji vylízt. Ve vrcholové knížce je psaná za VII. Takže máme další vrchol do „Pískařské 20“.

Skaláku zdar

Jirka