You are here: Home Členové Jirka Krejza Sasko - Lilienstein 5. - 6.6. 2010
Document Actions

Sasko - Lilienstein 5. - 6.6. 2010

Lezení na stolové hoře Lilienstein, která se jako jediná nachází na pravém břehu Labe a patří tak do Národního parku Saské Švýcarsko. Má výšku přes šedesát metrů, tvrdý pískovec, krásné dlouhé cesty převážně obtížnosti VII a VIII. Nachází se nedaleko za Hřenskem.

 Saxon Switzerland

     Byli jsme dlouho dopředu domluvený, že pojedem 5. - 6. června do Roklice na tradiční lezecký sraz. Ve středu mi volal Karel “Kodl” Krch z Brna, co dělám o víkendu, že jede s Janičkou a synkem lízt do Saska na Lilienstein, prý je tam pěkný lezení a tvrdej pískovec. Po dlouhodobém deštivém počasí byla na víkend předpověď slunečná, tak bylo rozhodnuto. Já ani Bára jsme nikdy v Sasku nelezli, tak jsme se docela těšili na tolik opěvovaný písek v Sasku. Tentokráte jsme oželeli lezecký sraz v Roklici a vydali se v sobotu po práci do Saska. Olda vyjel napřed, vzal Juniora a Bružíka s jeho Janičkou. My v Děčíně vyjíždíme od supermarketu a jen tak periferně vidím jak chlupatý tam šacujou nějakýho chudáka v červeným Fáčku, říkám si Olda má podobný, pak ho v něm vidím sedět jak cáluje. Prý prudili za pasy a světla. Projeli jsme Bad Schandau přes Porschdorf kde byla objižďka přes Hohnstein při sjíždění dolů k Labi se před náma tyčila stolová hora Lilienstein a za ní Königstein a další. Přímo pod skalou je placené parkoviště asi za tři éčka na den. Od parkoviště je to k sektoru Westeck (Západní roh) 300m.

Nase grupa s Kodlem.JPG

       Pod skálou jsme už z dálky slyšeli Kódla. Hned nám radil ať si dáme Südhangel VII (Sokolíka), Südkante VI (Jižní hranu) a hlavně se rozplýval nad Westkante VII (Západní hrana) a dodává s jeho přízvukem, je to špica. Ptal se taky na předsedu Fáberu jak je na tom a hlavně abysme ho pozdravovali, ať je vše vcajku. Takže vyřizujeme pozdrav. Kódl byl ubytovanej v Ostrově a přijel autem do Königsteinu a dále malinkým přívozem na pravý břeh Labe. Jako minulý týden na Suškách jsme se ve skalách potkali zase večer, ukázal co lezl a co doporučuje a odjel.

Junior jisti Oldu v traverzu.JPG

Olda se pustil s Juniorem do Westkante a já s Bárou a Pavlem do Südhangel VI. Oldu jsem viděl jak mizí v traverzu daleko za hranou a Junior stále povoloval, zřejmě je fakt traverzík dlouhý.

Olda to ma ke kruhu jeste daleko za hranu.JPG

Naše cesta byla za VI dalo se hodně smyčkovat. Nikdy jsem na sobě neměl tolik smyček jako tady. Při dolézání k jedinému kruhu jsem si vzpomněl na Kódla, že ho to tam překvapilo, prý to hodnotí na VIIc.

Pavel s Barou v ceste Sudkante.jpg

 Se západem slunce jsme vylezli na vrchol, kde nás z vyhlídkové železné terasy pozorovala rodinka sasíků. Ze shora je krásný výhled do okolí a vzadu je vidět Děčínský sněžník. Pavel mě vysvětluje, že támle na Königsteinu vystavěli v 13 století čeští králové hrad.

Jirka a Bara na vrcholu  Westecke.JPG

Stále jsem čekal kdy a hlavně kde se objeví kluci. Čekal jsem, že vylezou vpravo, lehčí variantou. Už jsem začal mít obavy, že to vzali vlevo tou těžší a zasekli se. Říkal jsem si, vždyť jsou dva musejí být rychlejší než my tři. Nadvakrát jsme slanili a akorát kluci volají seshora. Jak se k nám blíží slyšíme, týýý vole to byl nááámr... Prej jim uprostřed cesty nějaký Češi řekli, že cesta Westkante pokračuje spárou vlevo a za hranu. Stočtyřicet metrů cesty na šedesát výškových trochu zdrží. Jana s Bružíkem nás po procházce čekali pod skálou.

       Náš vyhlídlej biváček nám zabrali nějaký rainbow sasíci s dětičkama, který si nechali přes noc lano uprostřed stěny na hezký cestě za VII a lezli to tam dokola celou sobotu a i neděli. Nocovali jsme nakonec na parkovišti za auťákem, nikdo nás nevyhmát. Je to celý národní park, takže se nesmí nikde nocovat, ale ten biváček by snad nebyl problém. Hned nás nějakej starší místňák upozorňoval, že je to národní park a naše psy, že nejsou na vodítku. Hlavně, že celou noc byla slyšet na celou oblast diskotéka.

       V neděli jsme na Westkante šli jen já a Bára, nášemu kámošovi Pavlovi se to zdálo moc vystrčený nad údolkou. Nakonec traverz k prvnímu kruhu šel v pohodě, nahoru hranou to šlo taky bez závad. Hodně mi to připomnělo hranu v Údolní cestě na Klárku na pravym břehu Labáku. Tam jsem poprvé něco takovýho tahal a hodně jsem se bál, potil a nakonec přišla bouřka. S Landspérem jsme to lezli a Jardou Kuchtou a jeho kámošem. Na to hodně vzpomínáme jak jsme se klepali zmoklí. Dnes mi to těžký nepřijde. Nakonec slyším funět za náma Oldu s Juniorem, prej to vytáhnou pro Bružíka ještě jednou, aby si vyzkoušel novej sedák co dostal k Ježíšku, prej je mu starej úzkej a vezmou to pak vpravo lehčím traverzem ke slaňáku uprostřed stěny.

Po skalou s Bruzikem a Janou.JPG

Jak nás kluci vystrašili tak se mi vlevo nechtělo, ale nedalo mi to. Bára souhlasila, tak jsme šli do toho šikmo vlevo spárou přes čtvrtý a poslední kruh za hranu, kde je nejtěžší místo. Nedalo se nic založit leda tak bambulák v průměru 15cm, kterej jsme neměli. Opatrně na tření oblízt pokračující spárou hranu. Bylo to spíše morálové, za hranou stále spárou vodorovně a pak sokolíkem nahoru k břízce a nakonec k zábradlí vyhlídky. Asi mi hodně pomohlo, že mi kluci vyradili cestu. Bára měla trochu strach, že tam není nikde smyce a že by šla do pendlu za hranu víc jak deset metrů. Nakonec jsme to zmákli a když Barborka dolezla na vyhlídku s polibkem, sasíci nám zatleskali. Připadal jsem si jako borec. Není to nijak náročná cesta, pouze morálová, doporučuji.

       U slaňáku jsme potkali starší pár Čechů, kterým to bezvadně lezlo, s Bárou jsme na sebe mrkli s myšlenkou, snad nám to taky tak za pár let poleze. Všimli jsme si jak sasíci dobírají zajímavě u štandu. Nějak udělají na laně dvě oka, v jednom sedí a v druhym mají snad karabinu přes kterou jistí. Neměl jsem čas to študovat, ale i Olda mi říkal, že nějaký sasíky taky tak viděl dobírat a že taky moc nepochopil ten jejich šistém.

Südhangel Pavel s náma vylezl docela slušně, také hezká cesta. V neděli najednou byla stěna plná lezců. Chce to mít s sebou průvodce. My měli jen pár stažených cest z netu a to je houby. Pískovec je tam fakt tvrdej, krásně drží. Z počátku jsem měl nedůvěru čapnout něco a pověsit se do toho, ale drží to. Klasifikace není ani lehčí ani tvrdší, je to na co jsme zvyklí, hodně se dají nebo spíše musí používat smyce. Je to podobný Labáku. Naši pejskové na nás poslušně čekali pod skálou, sluníčko svítilo, pivo jsme měli, zkrátka byl nádhernej den.

       Stolová hora Lilienstein se jako jediná nachází na pravém břehu Labe a patří tak do Národního parku Saské Švýcarsko, obtéká ji dokola řeka Labe, takže to vypadá jako poloostrov. Z tohoto skalního masívu je nádherný výhled na Labe, pevnost Königstein, která se nachází téměř naproti Liliensteinu. V minulosti na LIliensteinu stával hrad. Dnes už tu najdeme jen několik kamenných zbytků původního hradu. Více jak šedesát metrů vysoká kolmá jihozápadní stěna horolezce vyloženě láká. Na vrcholu Liliensteinu je restaurace. Saské Švýcarsko patří k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším lokalitám v Evropě. Lilienstein se nachází 15 km východně od Pirny, a 5 km západně od Bad Schandau. Můžete přívozem se přepravit z Königsteinu na pravý břeh. Přívoz není pro auta.

       Samozřejmě jsem v neděli zapomněl foťák v autě, ale pokud by si někdo chtěl přečíst hodně hezký článek s fotografiemi o lezení na Liliensteinu, tak doporučuji tento článek na Lezec.cz.

       Rozhodně lépe bych to nenapsal a popisovat to samý ještě jednou nemá smysl. Snad nám čas dovolí a podíváme se i na další saské skály.

       Všem se nám výletík líbil a doporučuji každému si na Lilienstein přijet zalízt.

 

       Sasku zdar,      Jirka.

 

Links
by Jirka Krejza last modified 2010-06-15 15:54

Sasko

Posted by Fáberaat 2010-06-13 20:59
Jo, Jirko. Dobrý. Nejdříve jsem napsal ke článku jiný úvod, jak jsme se domlouvali, abych ho vzápětí smazal. Nemá cenu do toho jakkoliv zasahovat. A líbí se mi to. Jsem rád, že další díl ze Saska je hotov. Orbis jen doplnil Links na další spřízněné články na našem webu. Jen houšť. Škoda, že není foto. A nebude?
Tschüs.

Fotky

Posted by Zdeněk „Fábera“ Němecat 2010-06-15 16:11
No paráda. Takto to je mnohem hezčí, alespoň se teď mi, kompjůteroví lezci, můžeme kochat pohledy do přírody. Ta fotka se zapadajícím sluncem je jako u moře na molu.

Na molu

Posted by Jirka Krejza "Lesní muž"at 2010-06-16 14:10
Jako na mol to vypadalo na parkovišti, kde jsme bivakovali. Jen mě mrzí, že jsem neměl foťák, když dolejzali kluci po hraně Westkante. Krásný fotky by z toho byly. Někdo zapomene baterie do fotopřístroje, jinej zapomene objektiv, já celej foťák.


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System